Už to bude skoro rok, co jsem se zakoukala do jednoho kluka od nás ze školy. Chodil do vyššího ročníku než já a já se do něj bezhlavě zamilovala. Vždycky když jsme se míjeli na chodbě, jsem se strašně červenala a při svém štěstí jsem nejlépe ještě i do něčeho narazila. Jakmile jsem nervózní, zakopávám i o svoje vlastní nohy :D Strašně se mi líbil, ale já si o sobě myslela, že jsem ošklivá, tlustá a bůhvíc co ještě, ale kamarádka Klára mě jednou donutila, ať se ho zeptám, jeslti by nezašel po škole třeba někdy na kafe. Tak jsem za ním šla, celá rudá, zpocená a nervózní. Když jsem to ze sebe vykoktala, tak se na mě jen tak podíval a řekl: "Hele, díky, ale fakt ne." Měla jsem co dělat, abych se na místě nerozbrečela. Moje, už tak malé sebevědomí, šlo rázem do háje. Uplynul nějaký čas, vzpamatovávala jsem se z toho a narazila jsem na seznamku na PeopleLovePeople. Tak jsem si řekla, že z hecu si založím profil a třeba se i někdo ozve, kdoví. Ale moc šancí jsem si nedávala. Tak jsem si ho založila, nahrála pár fotek, napsala pár věcí o sobě a světe div se. Ráno, když jsem zapla počítač, měla jsem tam asi 10 nových zpráva upozornění. Napsalo mi 10 různých kluků, jak mi to sluší a podobně. Hnedka jsem se cítila mnohem a mnohem líp, že je o mě zájem a že se někomu líbím. Takže díky seznamce jsem zase normální holka se zdravým sebevědomím.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva