Partnerství z rozumu. Existuje ještě něco takového? Upřímně, nebaví mě po někom se poohlížet, chodit na schůzky a nebo po barech a putykách. Mám ráda klid, pohodu. Více než časově omezená zamilovanost a následné nevyhnutelné prozření se mi zamlouvá respekt, důvěra a komunikativnost. A co láska, ptáte se? Tu ať si užijí jiní, je jí všude kolem jako máku. Já preferuji otevřenost a vřelost, vzájemné porozumění - i z tohoto se může vyklubat jakási láska, ale trvanlivá, bez nádechu zklamání. Existuje někdo s podobným názorem? Dá se žít s partnerem z čistě racionálních důvodů? Pokud ano, napiš/te, ráda se s Vámi podělím o názor.