Ráda bych našla někoho, komu bych mohla věřit, což asi nebude snadné. Někoho, na koho bych se mohla spolehnout. Chci, tomu malému prevítovi v mé hlavě říct, že má smůlu. Už naplatí, že jsem tak bezcenná, že nikdo se se mnou dobrovolně nerozhodne strávit život. Anebo se o tom přesvědčím.
Nejsem hezká, nejsem typ těch krásných milých dívek, ne které se kluk jenom podívá a hned se zamiluje. Člověk mě musí poznat, což vzhledem k mé nervozitě na začátku vztahů bude trvat asi hodně dlouho a abych se otevřela, musím tomu druhému věřit. Sakra, u mě se friendzone nevyhnete.